Vystudovala pedagogickou fakultu UK v Praze se specializací učitelství pro 1. stupeň, má za sebou 15 let pedagogické praxe. V Pavučině pracuje od roku 2003 jako hlavní manažerka nebo finanční manažerka projektů, má na starosti komunikaci se členy a koordinaci celostátních programů pro pedagogy mateřských, základních a středních škol Mrkvička a MRKEV. Spolupracuje s organizacemi v Pavučině jako konzultantka a oponentka ve specializačních studiích pro mateřské, základní a střední školy.

Působil jako koordinátor tvorby systému certifikace a v současné době působí jako koordinátor zavádění systému certifikace do praxe, má na starosti audity organizací. V organizaci Spora, z. s., se zabývá vyhodnocováním vzdělávacích programů a projektů z oblasti environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání.

Ve středisku ekologické výchovy pracuje od roku 1997, kde se od lektorování pobytových programů postupně dostala k řízení a administrativě větších i menších projektů.

Zabývá se rozvojem vzdělávacích programů i organizací a advokacií environmentální výchovy. Je členem poradních orgánů a pracovních skupin pro environmentální výchovu a vzdělávání pro udržitelný rozvoj na národní i mezinárodní úrovni. Pod jeho vedením získala TEREZA „ekologického Oskara“ (E.ON Energy Globe Award) za rok 2015.

Zabývá se vzděláváním dětí, učitelů i studentů VŠ, píše metodiky a vyvíjí pomůcky pro výuku v terénu. Věnuje se badatelsky orientované výuce a učení venku. Zároveň je mimoškolním pedagogem. V Pavučině řeší problematiku pobytových ekocenter, program MRKEV a MRKVIČKA a veletrhy ekologické výchovy. Stojí za časopisem Školní zahrada.

V roce 1994 společně s Mgr. Emilkou Strejčkovou založil Ekologické centrum hlavního města Prahy Toulcův dvůr, kde působil do roku 2000. Po šesti letech práce v Praze odchází do rodného Liberce, kde zakládá Středisko ekologické výchovy při Zoo Liberec DIVIZNU, kde působí do dnes. Po celou dobu se snaží vzdělávat v oboru.  Podílí se na tvorbě regionálních strategických dokumentů, které ovlivňují environmentální výchovu.  Snaží se ovlivnit rozvoj environmentální výchovy i s přesahem mimo region. Od roku 1998 je členem výkonného výboru Pavučiny.

Absolvovala funkční studium pro ředitele ve školství a manažera neziskových organizací u Nadace ROS. Působí jako metodička ekologické výchovy, připravuje studenty učitelství Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého. Má mnohaletou zkušenost s řízením občanského sdružení (Rezekvítek) a školského zařízení (Lipka). Je držitelkou certifikátu přírodní zahrada s kamenným psem. Lipka pod jejím vedením prošla proměnou z malé na velkou organizaci o pěti pracovištích se stovkou zaměstnanců a získala řadu ocenění, např. Cenu hejtmana Jihomoravského kraje za společenskou odpovědnost za rok 2015.

Ochraně přírody a environmentální výchově se věnuji od roku 2002, od roku 2014 jsem ředitelem STŘEVLIKu. Po předcích jsem zdědil neutuchající potřebu objevování nových zemí. A protože ve střední Evropě jich už mnoho nezbylo, vynahrazuji si to hledáním nových cest a přístupů, případně propojováním zdánlivě nesouvisejícího.

V Muzeu Říčany působí od roku 2012, jako koordinátorka se podílí na plánování vzdělávacích aktivit, realizuje a administruje granty, řídí tým lektorů, komunikuje s učiteli a řediteli škol. Jako metodička a lektorka se věnuje vzdělávání pedagogů i žáků, je spoluautorkou elektronické Regionální učebnice Říčansko a dalších publikací muzea tematicky zaměřených na výuku venku a proměny školní zahrady. Je členem Certifikační rady Pavučiny, v rámci Pavučiny se podílela mj. na vzniku metodické publikace Doporučení pro tvorbu účinných programů  environmentální výchovy.

Účetní, ekonom ani revizor jsem vlastně nikdy nechtěla být, vždycky jsem byla a jsem „toulavec“ po krajinách vnitřních i vnějších. Nicméně přibližně před 20 lety jsem zjistila, že k tomu, aby se něco  v myšlení společnosti a prostředí kolem nás změnilo, je potřeba se vypořádat i s finanční stránkou snů, vizí a plánů jak zlepšit místo kde žijeme. A od té doby se snažím na tomto poli v neziskovém sektoru přispět svojí troškou do mlýna. 

V Toulcově dvoře pracuji pro Botič již přes dvacet let. Prošel jsem různými pozicemi a v současné době se zabývám vedením projektů, finančním řízením společnosti a částečně i personalistikou. Velmi stručně řečeno "hlídám kasu". Občas je to docela slušný adrenalin, ale pořád mě to baví. Hlavně díky tomu, že v environmentální výchově vidím velký smysl a potenciál. Jsem členem správní rady Botič o.p.s., výkonného výboru a členské schůze z.s. Toulcův dvůr. 

V roce 2006 jsem dostal skvělou školu, když jsme dělali monitorovací zprávy k prvnímu evropskému projektu. V téhle škole se rozhodovalo o existenci a neexistenci našeho sdružení. Ustáli jsme to, a když nás to nezabilo, tak vy už určitě tušíte, co se stalo. O své zkušenosti se rád dělím, protože zároveň při tom nabývám zkušenosti nové. Problémy jsou výzva.